B2B MAGAZÍN OBORU POHŘEBNICTVÍ

Spolupracujeme

Proměny pohřebního rituálu – „mokré“ a „suché“ lidské ostatky

"Mokré“ mrtvé tělo zetlí, oslabí se vazby na jeho minulý život, suché“ kosti bývaly exhumovány a staly se symbolickým základem nové identity


Pohřeb jako přechod do nového světa
   Podle známého antropologa Van Gennepa a jeho knihy Přechodové rituály mění pohřební rituály stejně jako mnoho jiných rituálů status člověka. Dochází k tomu podle schématu o třech částech: odloučení od starého statusu, přechodové období, jehož součástí je často intenzívní získávání nových očekávání, a přijetí nového statusu. Van Gennep dal najevo překvapení nad tím, že oproti očekávání, že se při pohřbech bude zdůrazňovat prvek odloučení, je ve skutečnosti důraz obvykle kladen na přechod. Smutek pokládal za přechodové období pro pozůstalé. Připomínal, že schéma přechodových rituálů není zcela všeobecně nebo nevyhnutelně platné. Případy, kdy k nim dochází, chápal jako procesy společenské obnovy, které se jinak vyčerpají. V tomto smyslu nabírají například iniciační rituály podobu pohřebních rituálů a rituálů znovuzrození, přičemž se smrt a znovuzrození stávají analogií nebo metaforou proměn, které zakoušíme během života.

 

Lidské ostatky v „mokrém“ a „suchém“ stavu
   Van Gennepův současník Robert Hertz se soustředil specifičtěji na pohřební rituály. Ukázal, že tyto rituály u některých předliterárních kultur v jihovýchodní Asii mají dvojí formu. Nejprve odstraní mrtvé tělo z říše živých, potom „zemřelého“ umístí do říše předků. Tento pohyb zemřelých z jednoho světa do jiného lze znázornit, když lidské ostatky popisujeme nejprve v „mokrém“ a později v „suchém“ stavu. Nejprve „mokré“ mrtvé tělo zetlí, přičemž se oslabí vazby na jeho minulý život, na jeho status a na jeho povinnosti a závazky. Ve stejnou dobu za něj příbuzní drží smutek a jejich postoj k němu prochází proměnami. Jinými slovy, je vedena paralela mezi smutkem a tlením. Během tohoto období mohlo být tělo pohřbeno nebo jinak uschováno a později, když tlení skončilo, byly „suché“ kosti exhumovány a staly se symbolickým základem nové totožnosti zemřelého jako předka.
   Docházelo k tomu díky dalším rituálům. Hertz předpokládal, že se lidská společnost v jistém ohledu ztělesňuje ve svých živých členech. Během života přijímáme a vstřebáváme hodnoty a vlastnosti naší společnosti. Je možné hovořit o tom, že je naše společnost „uvnitř“ nás. Po smrti je nutné tuto skutečnost přehodnotit nebo převrátit, protože nás smrt odstranila z běžného světa, abychom se stali obyvateli onoho světa.

Mezi obřadem a kremací čas pro stěhující se duši
   V tradiční indické kremaci, podobně jako u sikhů a buddhistů, následuje po zpopelnění zemřelých shromažďování popele, který se rozptyluje do řek považovaných za svaté. V průběhu nových a nových reinkarnací při tom životní síla opouští tělo do doby, než nakonec dojde vysvobození, když se uvolní do přirozenosti. Mezi kremací a provedením obřadů dochází k různě dlouhému prodlení. To má napomoci jak stěhující se duši, tak i přeživším, aby si vytvořili nový druh vztahu se zemřelou „osobou“.
   V době Ježíšova života byly tradiční židovské pohřby také dvojité. Suché kosti se sbíraly a umisťovaly do zvláštních nádob – kostnic, které se ukládaly do hrobe. Přestože se křesťané často domnívají, že v raném židovství se nijak výrazněji neuvažovalo o životě po smrti, ve skutečnosti tyto úvahy existovaly a později se vyvinuly v pevnou víru ve vzkříšení. Někteří židé byli dokonce přesvědčeni, že během života tělo oživuje duše nebo životní síla, která se těsně po smrti u těla zdržuje a požaduje od živých náležitou úctu. I pomazání „mrtvého“ těla můžeme vykládat jako prostředek na uklidnění „mrtvého“, který smrtí odčinil své hříchy. Také smrt začala být chápána jako prostředek odčinění hříchů spáchaných během života.

Křesťaň do země obličejem k východu nebo Jeruzalému
Křesťanství rovněž přijalo představu Ježíšova vzkříšení jako něčeho, co, až dozraje čas, čeká všechny lidi. A tato představa se často střetávala s představou o božím soudu. Rozhodovala o lidském údělu víra v Ježíše, jehož smrt od věřících odvrátila soud, věčnou smrt a peklo, anebo budou věřící muset i přes svou víru stanout před soudem? Tuto otázku někdy provázely teologické rozepře. V obou případech však velmi významnou roli hrála představa ráje jakožto konečného cíle. Křesťané dávali přednost pohřbívání mrtvých, neboť v něm viděli podobnost s „pohřbem“ Krista, ačkoli ten byl uložen do hrobky, a ne pohřben do země, což je zvyk obyvatel severní Evropy. Takové zvyky se staly normou a během misionářského 18. a 19. století byly i „vyváženy“, protože církve vlastní kulturní formy šířily do různých kontextů.   
   Mrtví byli do země ukládáni s obličejem obráceným k východu nebo k Jeruzalému; symbolicky očekávali Kristův návrat. A ačkoli křesťané někdy ruší klid kostí zemřelých a ukládají je do farních kostnic nebo krypt, jako to běžně dělali například pravoslavní Řekové, je třeba tento zvyk vykládat opatrně. V jednom smyslu je logika dvojitého pohřebního rituálu neobvyklá: křesťané své mrtvé pohřbívali s jistou a nepochybnou nadějí ve vzkříšení, ale pouze Bůh je v soudný den mohl vzkřísit, a tak zemřelým dát novou totožnost. Lidé „pohřbem“ sami završili první fázi a zbavili zemřelého jeho identity ve světě živých, zatímco druhou fázi musí dokončit Bůh, když zemřelému propůjčí věční status.


   Existují i jiné výklady: když například v pravoslavné řecké tradici po letech došlo k exhumaci ostatků, hlavní starost se týkala toho, zda došlo k rozkladu těla, či nikoli. Pokud k rozkladu nedošlo, znamenalo to, že zemřelý byl buď svatý, nebo velký hříšník (při rozhodování se braly v úvahu okolnosti života). Pokud závěr zněl, že jde o hříšníka, ostatky se znovu pohřbily za doprovodu zvláštních modliteb, ve kterých se žádalo, aby došlo k rozkladu, a zemřelý se tak mohl smířit s Bohem. Naproti tomu ostatky svatých se mohly uschovat jako relikvie a mohly se užívat pro lidové uctívání: ostatky během věků nesly své vlastní symbolické poselství.

Mrtví byli do země ukládáni s obličejem obráceným k východu nebo k Jeruzalému; symbolicky očekávali Kristův návrat
Budou věřící muset i přes svou víru stanout před soudem?

QUARTAL MEDIA informuje

ÚKLID+ČIŠTĚNÍKromě čtvrtletníku FUNERAL QUARTAL, jehož vydávání bylo dočasně pozastaveno, vydává Vydavatelství MAC, spol. s r.o., redakce oborových časopisů QUARTAL MEDIA i magazín ÚKLID+ČIŠTĚNÍ, věnovaný problematice profesionálního úklidu a internetový magazín HOBBYSTRANKY.CZ, který na
svých stránkách přináší nejrůznější praktické informace, rady a zajímavosti z oblasti zájmových činností.

Zaregistrujte se a prohlížejte

Zaregistrujte se a využívejte nový, atraktivnější způsob prohlížení elektronické verze magazínu FUNERAL QUARTAL na našem webu.

Zajímavosti - Novinky

ROVNOVÁHA - nový zpravodaj z oblasti hospicové péče

APHPP vydává od dubna 2010 zpravodaj ROVNOVÁHA, který každé 2 měsíce přináší aktuální informace z hospiců v ČR a témata týkající se rozvoje hospicové paliativní péče. Zpravodaj vychází elektronicky, je ke stažení na www.asociacehospicu.cz

Pohřeb a jeho organizace

Vyšla nová verze brožurky Pohřeb a jeho organizace. Jedná se o rozšířené a aktualizované vydání úspěšné příručky pro pozůstalé, kterou vydalo MMR v květnu 2010.

 

FUNERALQ.CZ je internetový portál magazínu FUNERAL QUARTAL, který vychází jako čtvrtletník ve Vydavatelství MAC, spol. s r.o.,
redakce oborových časopisů QUARTAL MEDIA.

Adresa redakce: Na Spojce 968/7, 101 00 Praha 10 - Vršovice.

Tel. +420 226 218 862, fax: +420 226 218 865, e-mail: redakce@funeralq.cz, www.funeralq.cz