B2B MAGAZÍN OBORU POHŘEBNICTVÍ

Spolupracujeme

Pardubické krematorium národní kulturní památkou

Pardubické krematorium

Skvost české architektury

Jde o rondokubistickou (rondokubismus je sloh vycházející z jehlancového kubismu, který vznikl ještě před první světovou válkou – poznámka autora) stavbu věhlasného architekta Pavla Janáka z let 1921 – 1923. Je doplněna prvky národního obloučkového dekorativismu.
Do patra s otevřenými arkádami se vstupuje po širokém schodišti, které zdobí sochy Světlonošů od sochaře Ondřeje Lenharta. Vysoký štít hlavního průčelí uprostřed zdobí kruhové okno, které připomíná obdivované rosety slavných katedrál. Stavbu doplňuje funkcionalistické kolumbárium od Karla Řepy z roku 1935 a technologická přístavba z devadesátých let dvacátého století. Osm a půl metrů vysoká obřadní síň je vyzdobena malbou profesora Františka Kysely.
Krematorium stojí v hlavní ose západní, novější části pardubického městského hřbitova. Nijak nenadsadíme, když uvedeme, že budova patří ke skvostům nejen pardubické, ale světově známé české architektury.

 

Malý historický exkurz

Dějiny krematoria v Pardubicích začaly fakticky už v březnu 1909, kdy první zastánci pohřbu žehem založili v Praze spolek nazvaný Krematorium. V jeho čele tehdy stanul spisovatel, dramatik a dramaturg Národního divadla Jaroslav Kvapil.
Navzdory striktní doktríně oficiálního státního náboženství, jímž bylo za císařství římskokatolické vyznání, se už před stoletím průkopníci pohřbu žehem v Čechách začali zabývat myšlenkou návratu k jednomu z nejstarších způsobů pohřbívání. Vždyť už archeologické nálezy žárových pohřebišť svědčí o tom, že těla mrtvých ohni svěřovali lidé mnohých pravěkých kultur. A co víc – v Asii si tak počínají mnohé národy dosud a jistě na tom nehodlají nic měnit.
Křesťanství ovšem žeh odmítalo s odkazem na to, že tělo zemřelého musí být pohřbeno tak, aby jednoho dne nebožtík mohl vstát a v pokoře stanout před posledním soudem.
Když byl v roce 1869 v toskánské Florencii na přání pozůstalých veřejně v parku zpopelněn indický maháradža z Kelapore, vyvolal tento akt v katolické Itálii obrovský šok a nesouhlas. Byla to první kremace na teritoriu starého kontinentu vlastně po uplynulém tisíciletí…
Navzdory striktně odmítavému postoji c. k. monarchie k tomuto způsobu pohřbívání zesnulých byly právě Pardubice prvním městem na východě Čech, které v roce 1915 požádalo o povolení ke stavbě krematoria. Rakousko-uherská vláda ve Vídni ji ale podle očekávání zamítla.
Jen pro zajímavost – vůbec první krematorium postavili nadšenci pro pohřeb žehem v době první světové války v Liberci. Jenže úřadním přípisem bylo jeho používání zakázáno a dveře budovy musely být zapečetěny.
Až poté, co se c. k. monarchie zhroutila a vznikla samostatná Republika Československá, mohl Jaroslav Kvapil, poslanec Národního shromáždění, 21. ledna 1919 předložit návrh zákona, jímž měly být kremace na území ČSR povoleny. Šlo o zákon číslo 180/19 a neoficiálně byl označován jako lex Kvapil – Kvapilův zákon.
Souběžně vyvíjela čilou aktivitu pardubická městská rada. Ta už v prosinci 1918 rozhodla o zřízení krematoria a vypsala konkurz na návrh jeho stavby. Vyhrál jej právě architekt Pavel Janák – verdikt padl v roce 1919.
Mezitím pardubický odbor spolku Krematorium v čele s Josefem Jílkem založil akciovou společnost, která zanedlouho dokázala dát dohromady úctyhodnou sumu - milion tehdejších korun. Polovinou přispělo město Pardubice, čtvrtinu složil spolek Krematorium a druhou čtvrtinu věnovali drobní akcionáři.
Psal se srpen 1921 – a mohla být zahájena výstavba.
Krematorium bylo dobudováno a slavnostně otevřeno dne 28. září 1923. Zaznamenejme, že se o to postarala firma Karel Kohout a Jaroslav Krupař. První spalovací zařízení bylo vybudováno firmou Rottenbach ze švýcarského Bernu.
O den později, 29. září 1923, se tu uskutečnil premiérový žeh. Z análů čteme, že ostatky vůbec prvního osoby zpopelněné v Pardubicích patřily místní úřednici Marii Řezáčové.
V době nacistické okupace naší země skončil provoz spalování těl zesnulých prostřednictvím koksu a byl zahájena nová techonolgis s využitím plynu. Ta se používá i dnes.
V roce 1958 byla budova krematoria zahrnuta do seznamu nemovitých kulturních památek.
Přesně deset let poté – v roce 1968 – se tu natáčel legendární film Spalovač mrtvol (viz Memorial).
V roce 1995 došlo k přemístění technologického zařízení mimo budovu do nových prostor. Jinak řečeno - spalovací zařízení v budově samotné přestalo fungovat a byla postavena nová, navazující budova spalovny.
Do roku 1997 byla budova krematoria v majetku Města Pardubice.
V roce 1998 se krematorium stává majetkem akciové společnosti Služby města Pardubic. Během dalších pěti let došlo ke zbudování nových chladíren a mrazírny. Byla instalována nová zdviž katafalku. Všemu předcházela generální rekonstrukce elektrorozvodů. Bylo upraveno sociální zázemí pro zaměstnance, řešilo se i odstraňování zemní vlhkosti budovy.
Když si pardubičtí občané v roce 2003 připomínali osmdesáté výročí existence krematoria, byla součástí slavnostních chvil přednáška architekta Zdeňka Lukeše na téma Život a dílo Pavla Janáka a profesor Milan Knížák připravil při této příležitosti zamyšlení nazvané Česká republika a kubismus.
V roce 2004 byly zahájeny opravy a úpravy budovy krematoria. V průběhu následujících pěti let byla vybudována malá obřadní síň, čekárna smutečních hostů, sociální zázemí. Rekonstruováno bylo vstupní schodiště, upraveno bylo podkroví pro sklad květinových darů a zřízena kancelář obřadníka v návaznosti na nově vybavenou čekárnu nejbližších pozůstalých.
V září 2009 byla instalována zdviž pro imobilní smuteční hosty
Celkovou rekonstrukci za takřka 20 milionů korun zakončila generální obnova fasády. Veškeré stavební práce provedla  pardubická firma Chrpa s.r.o.
Dodejme, že generálním investorem byly Služby města Pardubic a. s., menšími částkami přispěly Statutární město Pardubice, Pardubický kraj a Ministerstvo kultury ČR.

Letos pak byla, jak už jsme uvedli v předešlých řádcích, „vyšperkovaná“ budova krematoria prohlášena národní kulturní památkou.

Celý článek si přečtete v magazínu FUNERAL QUARTAL 1/2010

Pardubické krematorium
Pardubické krematorium
Pardubické krematorium
Pardubické krematorium - obřadní síň
Pardubické krematorium - zázemí
Pardubické krematorium - zázemí

QUARTAL MEDIA informuje

ÚKLID+ČIŠTĚNÍKromě čtvrtletníku FUNERAL QUARTAL, jehož vydávání bylo dočasně pozastaveno, vydává Vydavatelství MAC, spol. s r.o., redakce oborových časopisů QUARTAL MEDIA i magazín ÚKLID+ČIŠTĚNÍ, věnovaný problematice profesionálního úklidu a internetový magazín HOBBYSTRANKY.CZ, který na
svých stránkách přináší nejrůznější praktické informace, rady a zajímavosti z oblasti zájmových činností.

Zaregistrujte se a prohlížejte

Zaregistrujte se a využívejte nový, atraktivnější způsob prohlížení elektronické verze magazínu FUNERAL QUARTAL na našem webu.

Zajímavosti - Novinky

ROVNOVÁHA - nový zpravodaj z oblasti hospicové péče

APHPP vydává od dubna 2010 zpravodaj ROVNOVÁHA, který každé 2 měsíce přináší aktuální informace z hospiců v ČR a témata týkající se rozvoje hospicové paliativní péče. Zpravodaj vychází elektronicky, je ke stažení na www.asociacehospicu.cz

Pohřeb a jeho organizace

Vyšla nová verze brožurky Pohřeb a jeho organizace. Jedná se o rozšířené a aktualizované vydání úspěšné příručky pro pozůstalé, kterou vydalo MMR v květnu 2010.

 

FUNERALQ.CZ je internetový portál magazínu FUNERAL QUARTAL, který vychází jako čtvrtletník ve Vydavatelství MAC, spol. s r.o.,
redakce oborových časopisů QUARTAL MEDIA.

Adresa redakce: Na Spojce 968/7, 101 00 Praha 10 - Vršovice.

Tel. +420 226 218 862, fax: +420 226 218 865, e-mail: redakce@funeralq.cz, www.funeralq.cz